"O tom se, myslím, nezmiňoval," řekla nakonec. "Tím se to možná vysvětluje. Zřejmě někde pobíhal."
"Říkáš, že byl v práci i v sobotu?" zeptal se Martin Beck.
Přikývla. "Ano, ale ne celý den. Ráno jsme šli z domova společně.
Pracovala jsem do jedné a pak jsem šla rovnou domů. Äke přišel chvilku po mně. Byl nakoupit. V neděli měl volno. Strávili jsme celý den spolu."
Vrátila se k ušáku, sedla si, sepnula ruce kolem kolen, která přitáhla až k bradě, a kousla se do spodního rtu.
"Neříkal ti, co dělá?" zeptal se Kollberg.
Äsa zavrtěla hlavou.
"Nemluvil nikdy o své práci?" zeptal se Martin Beck.
"Mluvil. Říkali jsme si všechno. Ale v poslední době se o ničem nezmiňoval. O jeho posledním případu nevím nic. Připadalo mi to divné. Vždycky se mnou o těch věcech mluvil, a když měl něco zvlášť složitého, tak jsme to spolu probírali. Ale myslela jsem si, že tentokrát o tom třeba s nikým nesmí..."
Zmlkla, ale hned zase zvýšila hlas:
"Proč se mě na to vlastně ptáte? Byli jste přece jeho nadřízení.
Pokud vám jde o to, jestli mi prozrazoval policejní tajemství, tak vás můžu ujistit, že ne. Za poslední tři týdny mi o své práci neřekl ani slovo."
"To asi proto, že neměl o čem," uklidňoval ji Kollberg. "V posledních třech týdnech se totiž dohromady nic nestalo, takže jsme skoro neměli do čeho píchnout."
Äsa Torellová na něho překvapeně vzhlédla.
"Jak to? Äke měl přece strašně moc práce. V poslední době pracoval často ve dne v noci!"